Inspirujte se mými příběhy
Kdo jsem?
Jsem vášnivá cestovatelka, která se nebojí ani nejvzdálenějších koutů světa, a zároveň chůva se specializací na novorozence, co si dokáže poradit s každým dobrodružstvím, ať už je malé nebo velké!
Už pár let pracuji pro nejbohatší klientelu světa jako jejich chůva, díky čemuž jsem nahlédla skrze dveře, které mi pootevřely celé spektrum nových možností.
A kam mě vlastně zavedly?
Tak to je dlouhý příběh…příběh, který se Vám právě chystám vyprávět. Bez přikrášlení, prostě tak jak se stal. Ve svém e- booku rozebírám mimo jiné: Co asi tak řeší lidé, kteří už v životě vše mají? Jak jsem se ocitla z karavanu v paláci? Proč jsem učila čtyřleté dítě v garáži?
Odpovědi jsou na dosah stačí se jen začíst dál.
Na začátku mé cesty ale nic nedávalo smysl.
Vždycky jsem byla prostě jiná. Mně to vadilo asi nejméně. Daleko více se nad tím pozastavovala má rodina a okolí. Já naopak do určité doby brala svou jedinečnost jako určitou výjimečnost. Když se ale opravdu ani na sílu nedal zastavit čas, a já jednoho nemilosrdného dne dospěla, nastal čas zahájit nějakou výdělečnou činnost. No jenže jakou?
Měla jsem vystudovanou porodní asistenci, tak se nabízela práce v nemocnici. Zkusila jsem to. Ne nemusela jsem dávat výpověď, oni ji dřív dali mně. Objela jsem nemocnice po celé České Republice a v každé se scénář opakoval…asi tam dělají stejně rigidně smýšlející lidé, protože jinak si to neumím vysvětlit…ve mně chyba zcela jistě nebude, že. No tak jo, dobře, možná trochu. ALE…
Takhle můj příběh pokračuje
S přibývajícími týdny se situace jen zhoršovala. Vnímala jsem opovržení už vlastně odevšad. Byl to jediný čas mého života, kdy jsem i já sama o sobě začala pochybovat. Možná opravdu nejsem na nic dobrá. Měla bych to vzdát a jít dělat prodavačku? I přesto, že mám vystudované dvě vysoké školy? Záleží na tom vůbec?
Záleží a záleželo, ale já to v tu chvíli nevěděla. Topila jsem se a jediné co mě drželo ještě občasně nad hladinou, byla má vůle se i přesto všechno znovu a znovu nadechnout a přežít. Snad jsem vždycky někde v hloubi duše tušila, že mám pro co žít, že můj čas teprve přijde. Cítíte to taky tak? Pak je to nejdůležitější tomu hlasu naslouchat a v momentech největšího propadu, úplně nejvíc. Ne nadarmo se se říká, když padnete úplně na dno…pak už cesta vede jedině nahoru.
Osudový moment
Ani já nevím, co byl ten osudový moment, který mi rozsvítil na tehdy zatemnělou cestu. Možná to bylo to štěstí, a možná moje ambice, že jsem to nikdy nevzdala, že jsem se vlastně pořád po očku dívala…na to až přijde ta správná příležitost.
Dnes děkuji všem těm nezdarům v nemocniční práci, protože díky tomu, že jsem neuspěla, jsem si nezabouchla dveře k daleko lepší kariéře, statisícovému platu a životu, ve kterém si já určuji kdy budu chodit do práce, protože chci, ne protože musím.
Jsem úspěšná? Asi jsem. Nejdůležitější ale je, že jsem naplněná a baví mě žít každý nový den.
Vé své autentické knize jsem se snažila zachytit prožitky a zkušenosti z cestování po světě, kde jsem v mnoha zemích světa pracovala jako chůva pro velmi významné lidi. Předávám vám tak autentický pohled na často extrémní příhody, zvraty, opakovaná zklamání, ale i výzvy a naplněná očekávání. A především nabízím jisté zamyšlení nad prostou skutečností, že často tam, není lepší než tady, a to co každý jeden z nás prožívá, na konci té životní cesty má velké opodstatnění. Stačí si jen všimnout, kde nás to volá a proč?
